feministický akční výzkum - Jak studovat na umělkyni?

Umělecké vysoké školy v sobě propojují na jedné straně oblast vzdělávání, na straně druhé oblast umělecké praxe, teorie a historie. Obě tato pole by se podle pozitivistického čtení mohla zdát apolitická, otevřená a neutrální. Jak ale ukázal již Michel Foucault (1994), instituce jako školy, vězení či blázince prosazují konkrétní politický program k udržení moci. Umělecká vysoká škola tak funguje jako strategický nástroj budování požadovaného řádu společnosti, který se podílí na re/produkci současných mocenských struktur, a tedy i patriarchátu (Bourdieu 2000).Vzdělávání a stejně tak umění jsou instituce, které se přes svoji arbitrární povahu “tváří” jako přirozené nezaujaté pohlavně neutrální danosti, přičemž k tomuto efektu používají osobité maskování, pod kterým se schovávají mocenské zájmy.

Cílem projektu Feministický akční výzkum - Jak studovat na umělkyni? je zpochybnit a nabourat maskulinní dominanci, a přinést změnu do stávající struktury Fakulty výtvarných umění VUT a přispět k emancipaci jejich členů a členek. Jinými slovy, jde o to, prozkoumat a vyzkoušet různé způsoby jak studovat na umělkyni, přičemž toto studování na umělkyni je chápáno jako subverzivní akt, který nemusí nutně souviset s institucí vzdělávání ani s pohlavím dotyčné osoby. 

 

Feministická kritika a vysoká umělecká škola  

 Vzdělávání, umění a tak ani umělecká vysoká škola nestojí mimo současnou sociální realitu. Je to instituce, která se podílí na legitimizaci a udržování současných mocenských struktur, a tedy i patriarchátu (Pollock 1985). Feminismus můžeme definovat jako kritiku, která se soustředí na odkrývání pohlavní determinovanosti a jejího vlivu na společnost a jedince. Feminismus je kritika vedená z pohledu žen, kritika takové definice lidství, která nelegitimně univerzalizuje zvláštní rysy, jejichž nositeli jsou v rámci moderní západní kultury muži (Barša 2002). Tento projekt je feministickou kritikou zaměřenou na vysokou uměleckou školu a snaží se poukázat na  její androcentrickou povahu, nabourat ji a modifikovat.

Jak studovat na umělkyni? jako umělecké dílo

Z pohledu uměleckého světa se dá feministický akční výzkum Jak studovat na umělkyni? definovat jako institucionální kritika zabývající se institucemi, které primárně odkazují k organizovanému prostoru určenému k presentaci umění (Fraser  2005). Institucionální kritika je tedy druhem umění, které odhaluje „struktury a fungování museí a uměleckých galerií“, přičemž tato kritika má v sobě navíc obsaženou vizi revolučního svržení stávajícího museálního řádu subversí, sabotáží a provokací.  Dnes navíc nejsou středem zájmu pouze muzea či galerie, ale celé pole uměleckého světa a tak i umělecká periodika, publikace, umělecké školy či grantová politika. Umění, které se definuje (nebo je definováno) jako institucionální kritika  je tak v podstatě sebe-kritikou, která se staví proti sebe-prezentaci uměleckého provozu do role prostoru resistence, proti rozšířenému mýtu radikality a nezávislosti uměleckého světa na ostatním sociálním světě. Projekt Feministický akční výzkum - Jak studovat na umělkyni? tak spadá do kolonky pojmenované institucionální kritika, může být označen také jako feministické umění, vztahové umění, či umělecká intervence.

Spolupráce

Vztahy „účinkujících“ v akčním zkoumání se dají definovat jako určitý druh komunikace založený na spolupráci. Toto pojetí je velmi blízké praktikám, které Maria Lind označuje jako Collaborative practices (2002), které se objevují v uměleckém světě, a kde je spolupráce chápána jako určitá forma vědomého partnerského vztahu. Tento přístup si během posledních 20 let vytvořil pevnou pozici v rámci umění, ať už v podobě interakce, participace, kolaborace, kooperace či ‘síťování’. Přesto  ale princip této vědomé spolupráce stále není součástí mainstreamu. Spolupráce je tak stale účinným nástrojem zpochybnění umělecké identity, a konceptu autorství v rámci uměleckého světa,  ale i v rámci obecněji chápané společenské struktury a jejich pravidel. Feministický akční výzkum - Jak studovat na umělkyni? je založen na spolupráci, která je vedená na několika úrovních. Konkrétně se jedná o účast pozvaných osob ze světa umění, teorie feminismu a umění,  feministického aktivismu, spolupráce na úrovni členů a členek fakulty, a mých intervenčních performancí. Projekt představí jak akademickou, tak nonkonformní, anti-institucionální a komunitní perspektivu postupů, jak studovat na umělkyni, do kterých budou zapojené také členky i členové fakulty, ale i širší okruh laické i odborné veřejnosti.

Feministický akční výzkum

Metoda FAV umožňuje propojit kriticky orientované teoretizování, uměleckou praxi, angažmá v sociální změně, s tím související feministickou kritiku, a vzdělávání. Feministický akční výzkum byl zvolen pro svoje specifické vlastnosti, které se odlišují od klasického pojetí sociálně vědného či humanitního výzkumu. Na rozdíl od těchto „klasických“ přístupů je jeho cílem sociální změna, klade větší důraz na samotný akt zkoumání a umožňuje použít alternativní metody zkoumání jako je vzdělávání či umělecká akce. Feministický akční výzkum také modifikuje vztah a pozice jak výzkumnice, tak zkoumaných subjektů v rámci výzkumu. Cílem výzkumu také není jen podpora či snaha o emancipaci zkoumaných subjektů, kteří jsou spíše v pozici spolu-výzkumníků aktivně do výzkumu zapojených, ale má být přínosem i pro samotnou výzkumnici (Small 1995; Berge 2000). 

 

BARŠA, Pavel.:  Panství člověka a touha ženy (feminismus mezi psychoanalýzou a poststrukturalismem). 1vyd. Praha: Sociologické nakladatelství,  2002. 323 s. ISBN 8086429067. s. 13-24.

BERGER, Britt-Marie.: Action research for gender equity. Buckingham : Open University Press, 2000. s. 175. ISBN 0335200222.

BOURDIEU, Pierre. Nadvláda mužů. 1.vyd. Praha: Universita Karlova, 2000. s. 145. ISBN 8071847755

FOUCAULT, Michel.: Dějiny šílenství v době osvícenství  : hledání historických kořenů pojmu duševní choroby.  Praha: Lidové noviny, 1994, s. 209. ISBN 8071060852. 

FRASER, Andrea.:  From the Critique of Institutions to an Institution of Critique. Artforum, 2005 s. 100

LIND, Maria.: The Collaborative Trun in Taking the Matter into Common Hands. In Taking the matter into common hands : on contemporary art and collaborative practices. 1st.pub. London : Black Dog, 2002.

POLLOCK, Griselda.: Art, Art School, Culture: Individualism after the Death of the Artist (1985). In: Feminism – art – theory : an anthology, 1968-2000. 1st publ. Oxford: Blackwell Publishers 2001. s. 130-139.

SMALL, S.A.Action-Oriented research: Models and Methods. Journal of Marriage and the Family 57, November 1995: s. 941-955